Proč jsem začal číst Bibli

Photo by Aaron Burden on Unsplash

V dnešním příspěvku bych se rád v krátkosti zamyslel nad tím, proč jsem začal číst Písmo svaté. Občas se mi stává, že když někomu řeknu, že jsem začal číst Bibli, tak se na mě divně podívá a buď to nekomentuje a nebo se podiví, a zeptá se proč zrovna Bibli.

Začal bych tím, že čtu autory jako je Dostojevský, Tolstoj, Melville a z novějších pak především Williama Faulkner a Grahama Greena. Jejich tvorba je prodchnuta tématy souvisejícími či přímo odkazujícími k biblickým příběhům. A myslím, že je to někdy až do takové míry, že lze těžko tyto autory číst a plně chápat, jestliže člověk Bibli nečetl. Samozřejmě, že spoustu biblických příběhů jsem znal ještě předtím než jsem Bibli začal číst. Znalost je ale v takovém případě spíš povrchová. Například román Kain od Josého Saramaga je celkem ostrou reakcí na spoustu pasáží v Genesis, Saramago byl ateista, ale myslím, že ne ignorant. Znalost Bible je pak dost nápomocná pro pochopení Saramagova postmoderního díla, jež se zaměřuje na postavu a jakousi obhajobu Kaina.

Takže první a hlavní popud ke čtení Bible nastal z důvodů čistě literárních. Chci-li číst seriózní literaturu (tím myslím především literaturu zaměřenou na lidskou duši a její netriviální pitvání a zkoumání, nelze se vyhnout otázkám Boha). Druhým, řekněme širším, důvodem je obecná znalost tradic západní civilizace. Bible a tedy jak už Starý zákon, tak Nový zákon, judaismus a křesťanství je nevyhnutelně spjat s naší kulturou, vlastně ji vytvořily, a ať si to mnohdy neuvědomujeme, spousty přikázáními se dnes a denně řídíme (např. odpočívej v neděli, snad i nezabiješ, nepokradeš atd.) Aniž bych se pouštěl do nějaké hlubší analýzy toho, jak to vlastně je s náboženstvím v naší celkem sekularizované společnosti, lze snad říci a nebude to přehnané, že pokud si člověk ze západní civilizace má přečíst jednu náboženskou knihu, měla by to být právě Bible. Ano, existuje tu Korán, buddhistická a východní učení, Konfucius atd. Bible je však základní kámen naší evropské civilizace.

Třetím a posledním důvodem, který však nemohu úplně považovat za příčinu rozhodnutí číst Bibli, je má jakási naděje, že se stanu spirituálním člověkem, a že kromě toho, že budu více chápat díla autorů navazujících na biblické příběhy a budu moct říct, že jsem přečetl Bibli, což je dnes spíše asi výjimkou než pravidlem, mi také čtení Bible dá jakýsi pevný střed, o který se můžu opřít, protože ač jsem býval spíše sekularizovaným existencionalistou, myslím, že křesťanský existencionalismus možná bude pro mě silnější oporou. A není to o útěku od reality, ale je-li i přesto nic, radši budu žít v iluzi víry, ale žít dobře, než se, přehnaně řečeno, stát nihilistou, pesimistou a misantropem, kam bohužel často může odmítnutí Boha vést. Věřit v něco, co přesahuje pouhou hmotu, částice řízené od zrození ke smrti, a ač se nemohu právě teď prohlásit za věřícího, protože nemyslím, že je to otázka jednoho přečtení Bible, může to trvat roky, ale budu hledat smysl v poselství Bible radši než v prostém ukájení materiálních potřeb. Duše pravděpodobně nějaké krmivo potřebuje. Může být duše bez Boha?

PS: Čtu český ekumenický překlad Bible vydaný roku 1985. Začal jsem sice s překladem pro 21. století, myslím, však, že ekumenický překlad zase tak nezestárnul a je opatřen poznámky, mapy, interpretacemi. Aniž bych chtěl nový překlad výrazněji kritizovat, přece jenom se jedná o snahu přiblížit Bibli všem čtenářům v přijatelnějším více beletristickém stylu, pro mě osobně, se jedná asi o příliš velkou snahu zachytit, co největší masy lidí, na úkor samotného obsahu Bible a potřeby vášně knihu číst, i přes překážky náročnější stylistiky.