Photo by Aaron Burden on Unsplash
V dnešním příspěvku bych se rád v krátkosti zamyslel nad tím, proč jsem začal číst Písmo svaté. Občas se mi stává, že když někomu řeknu, že jsem začal číst Bibli, tak se na mě divně podívá a buď to nekomentuje a nebo se podiví, a zeptá se proč zrovna Bibli.
Začal bych tím, že čtu autory jako je Dostojevský, Tolstoj, Melville a z novějších pak především Williama Faulkner a Grahama Greena. Jejich tvorba je prodchnuta tématy souvisejícími či přímo odkazujícími k biblickým příběhům. A myslím, že je to někdy až do takové míry, že lze těžko tyto autory číst a plně chápat, jestliže člověk Bibli nečetl. Samozřejmě, že spoustu biblických příběhů jsem znal ještě předtím než jsem Bibli začal číst. Znalost je ale v takovém případě spíš povrchová. Například román Kain od Josého Saramaga je celkem ostrou reakcí na spoustu pasáží v Genesis, Saramago byl ateista, ale myslím, že ne ignorant. Znalost Bible je pak dost nápomocná pro pochopení Saramagova postmoderního díla, jež se zaměřuje na postavu a jakousi obhajobu Kaina.
Takže první a hlavní popud ke čtení Bible nastal z důvodů čistě literárních. Chci-li číst seriózní literaturu (tím myslím především literaturu zaměřenou na lidskou duši a její netriviální pitvání a zkoumání, nelze se vyhnout otázkám Boha). Druhým, řekněme širším, důvodem je obecná znalost tradic západní civilizace. Bible a tedy jak už Starý zákon, tak Nový zákon, judaismus a křesťanství je nevyhnutelně spjat s naší kulturou, vlastně ji vytvořily, a ať si to mnohdy neuvědomujeme, spousty přikázáními se dnes a denně řídíme (např. odpočívej v neděli, snad i nezabiješ, nepokradeš atd.) Aniž bych se pouštěl do nějaké hlubší analýzy toho, jak to vlastně je s náboženstvím v naší celkem sekularizované společnosti, lze snad říci a nebude to přehnané, že pokud si člověk ze západní civilizace má přečíst jednu náboženskou knihu, měla by to být právě Bible. Ano, existuje tu Korán, buddhistická a východní učení, Konfucius atd. Bible je však základní kámen naší evropské civilizace.
Třetím a posledním důvodem, který však nemohu úplně považovat za příčinu rozhodnutí číst Bibli, je má jakási naděje, že se stanu spirituálním člověkem, a že kromě toho, že budu více chápat díla autorů navazujících na biblické příběhy a budu moct říct, že jsem přečetl Bibli, což je dnes spíše asi výjimkou než pravidlem, mi také čtení Bible dá jakýsi pevný střed, o který se můžu opřít, protože ač jsem býval spíše sekularizovaným existencionalistou, myslím, že křesťanský existencionalismus možná bude pro mě silnější oporou. A není to o útěku od reality, ale je-li i přesto nic, radši budu žít v iluzi víry, ale žít dobře, než se, přehnaně řečeno, stát nihilistou, pesimistou a misantropem, kam bohužel často může odmítnutí Boha vést. Věřit v něco, co přesahuje pouhou hmotu, částice řízené od zrození ke smrti, a ač se nemohu právě teď prohlásit za věřícího, protože nemyslím, že je to otázka jednoho přečtení Bible, může to trvat roky, ale budu hledat smysl v poselství Bible radši než v prostém ukájení materiálních potřeb. Duše pravděpodobně nějaké krmivo potřebuje. Může být duše bez Boha?
PS: Čtu český ekumenický překlad Bible vydaný roku 1985. Začal jsem sice s překladem pro 21. století, myslím, však, že ekumenický překlad zase tak nezestárnul a je opatřen poznámky, mapy, interpretacemi. Aniž bych chtěl nový překlad výrazněji kritizovat, přece jenom se jedná o snahu přiblížit Bibli všem čtenářům v přijatelnějším více beletristickém stylu, pro mě osobně, se jedná asi o příliš velkou snahu zachytit, co největší masy lidí, na úkor samotného obsahu Bible a potřeby vášně knihu číst, i přes překážky náročnější stylistiky.
Hodnotil jste můj komentář k Rašómonovi, a tak jsme zabloudil na Vaše stránky. A jelikož jsem farář (Evangelické církve metodistické), zaujal mě tento článek. A moc se mi líbil. Děkuji za to, s jakou poctivostí o sobě píšete. Také mě zaujalo Vaše téma – teorie fikčních světů. Pro Český rozhlas totiž připravuji pořad Spirituála, v němž budu zanedlouho natáčet pořad o antiutopiích. Tak by mě docela zajímalo, co jste už vybádal. Přeji Vám krásné chvíle s kávou – i s Biblí (nejlépe to je spojit).
Prvně, děkuji za Váš komentář. Jsem moc rád, že někdo na mé stránky občas zabloudí, a že nepíšu jen sám pro sebe. Jak jsem již psal, cestu k víře teprve hledám, a především myslím, že Bibli by si měl přečíst i člověk nevěřící, aby věděl čemu vlastně nevěří. Osobně jsem momentálně cca v polovině SZ, ale i tak mohu říci, že pro mě má Bible ohromnou morální hodnotu, přičemž bych nerad tvrdil, že je ze mě hned člověk věřící, mám holt dosti sekularizované kořeny, ale připadá mi, že potřebuji něco, co mě jaksi přesahuje. A navíc, připadá mi, že Bible je kniha moudrá, a to minimálně v tom, že i v osobách kladných ukazuje, že mohou zhřešit a že jim může být odpuštěno. Nakonec mám rád tvorbu Dostojevského, jehož díla jsou značně tématem hříchu a odpuštění prodchnuta. Tématem fikčních světů se teprve začínám zabývat, a to především v tom ohledu, jak mohou teorie o fikčních světech přispět k indexování beletrie. Bádání teprve začíná, ale snad během jara tu svoji diplomku na toto téma dopíšu, tak pak bude má práce dostupná přes Theses.cz
Ahoj,
zaujímavý príspevok a súhlasím s tebou, že poznať Bibliu priblíži Európana k porozumeniu vlastnej kultúre.
Tiež sa stotožňujem s myšlienkami, ktoré si vyjadril v treťom bode. Ja som v kresťanskej viere vyrastala, ale ako človek dospieva neraz mu napadne, či je to správna cesta a či to vôbec dáva zmysel. Môj záver je ten, že to zmysel má lebo viera mi dáva nádej, že existuje nejaký zmysel. Na druhej strane nechcem prežiť zbytočný život a aj keby to bol výmysel a Boh skutočne neexistoval, tak to nič nemení na tom, že chcem byť dobrým človekom. A myšlienky Písma dávajú oporu v tom, ako sa ním stať.
Ďakujem, za Tvoj príspevok.
PS: Aj ja ako kresťan som sa k čítaniu Biblie dostala len nedávno. Ak budeš mať chuť, rada by som s tebou niekedy prebrala, ako ten text vnímaš. Mohlo by byť zaujímavé porovnať pohľady. 🙂
Děkuji Jani za komentář. Až to bude možné se sejít, tak o tom někdy určitě podiskutujeme. Sám jsem teď teprve (nebo už) v knize Izajáš, a musím říci, že už jen kvůli knize Jobově Bibli stojí za to si přečíst. Koncept Boha, jak ho představuje křesťanství, by bylo škoda odhodit, bohužel se najdu tací lidé, kteří už jen při vyslovení slova křesťanství rudnou vzteky. Ona Bible opravdu není prvoplánová jednoduchá kniha s černobílými postavami (i oslavovaný král David zhřešil), a že byla mnohokráte zneužita a určitě ještě bude zneužita je fakt. Osobně mám za to, že Bible se musí ponejprve číst a teprve pak kritizovat.
Oproti mne už. 😀 Ja som teraz na knihe Ester, takže Job ma ešte len čaká. Ono v podstate kým čítaš starý zákon tak to je židovský koncept Boha, aj keď On sám ostáva stále ten istý aj v novom zákone. Mení sa skôr pohľad ľudí na neho (ja som totiž najprv prečítala nový zákon a teraz čítam starý). Čo sa týka kritizovania, s tým úplne súhlasím. Ale v poslednej dobe mám pocit, že je trend kritizovať niečo bez znalosti danej veci. Ale zas na druhú stranu, ani veľká časť kresťanov celú Bibliu neprečítala.