Na tento předmět jsem se těšil. V rámci volitelných předmětů mě zaujal svým zaměřením, které není obvyklé v rámci vysokoškolských předmětů, které jsem měl již možnost absolvovat. Samozřejmě škoda situace, která nastala a znemožnila tak fyzické setkávání a diskuzi. Diskuze se ovšem alespoň přenesla do diskuzního fóra v IS MUNI, kde jsme mohli sdílet své názory na vybrané snímky. Níže uvádím seznam sledovaných filmů a mé názory na ně.

A hle: Snění o propojeném světě (CSFD)

Ve svém příspěvku bych se rád pozastavil nad jedním tématem, který v dokumentu byl, zdá se mi, trochu naznačován opakovaně, a tím je tzv. démonizace internetu. Tvrzení, že internet je zlo, se mi zdá přímo jako neoluddistické a zpátečnické uvažování. Hamletovskou otázkou již není, zda “být či nebýt” v internetu, ale “jak být” v internetu, alespoň tak to platí pro civilizovanou část světa. Jak bylo zmíněno ve filmu, dnešní civilizace by se zhroutila v případě odstranění internetu, lidstvo by přežilo, ale došlo by k radikálním změnám, které by pro spoustu z nás nebyly příjemné, proto mi připadá uvažování o internetu jako zdroji zla celkem přehnané a nevedoucí ke správnému žití. Učit se způsobům “bytí” v internetu, je dle mého názoru mnohem plodnější, než internet naprosto odmítat, čímž nechci vůbec naznačit, že takováto technologie je neutrální, samozřejmě, že možnosti např. šikany jsou mnohem rafinovanější a dalekosáhlejší, ale je to stejné jako s nožem, můžete pomocí něj napáchat spoustu vražd, ale také si nakrájet chleba. Zlem není nůž, ale člověk, který ho použije špatným způsobem. Zlem tedy není internet, ale špatné lidské chování, které sice může být stimulováno internetem ke špatnosti, stejně tak jako k dobrému chování dobré lidi. Vrátím-li se k filmu samotnému, trochu mi tam chyběl pohled necivilizovaného člověka, tedy nějaké tradiční kultury, která se s internetem nikdy nesetkala, bylo by zajímavé zahrnout v dokumentu i rozhovor s někým, kdo nejenže internet již nepoužívá, ale nikdy ani nepoužíval.
Budu moct rád, když se k mému názoru někdo vyjádří, ať už mi bude kvitovat či oponovat.

Sakawa (CSFD)

Na tomto snímku bych ocenil nejen obsah, ale i formu, kterou byl obsah doručen divákovi. Velmi se mi líbilo, že snímek, ač dokument, byl natočen tak, že mi připadalo spíše, že koukám na film a herecké výkony než skutečnost samu. Ve výsledku nevím, jestli je to špatně či dobře, ale právě absence monologů do kamery a komentářů vně „postav“ dokumentu samotného mě o to více vtáhlo do dění. Samozřejmě, že kamera, střih a režii atd. nejsou objektivními pozorovateli právě proto, že určují finální podobu filmu, ale jejich nezasahování do výpovědi, sice jenom fiktivní, mě klamalo, protože u dokumentů jsem zvyklý na komentáře, rozhovory apod. K obsahu snímku bych se zmínil o tom, že je vlastně velmi jednoduché odsoudit jednání vystupujících jako špatné, protože klamat je obecně špatná věc, ale sakra těžké pochopit jejich jednání z kontextu našeho evropského blahobytu. Jedná se zde o typické využití lidské hlouposti, protože jinak neumím popsat naivitu těch lidí, kteří jejich klamání věří. Neřadím se k etickým relativistům, a proto věřím, že jsou nějaké morální zásady platné napříč kultury, jako je například zásada neklamat druhé. V nouzi a chudobě třetího světa jsou ale moje přesvědčení asi pouze idealizované stíny, které se čelem ke krutosti a bídě krátí a mizí v parnu odpolední siesty.

Ahoj, robote (CSFD)

Dokument Ahoj, robote je dle mě velmi dobře natočený a pokrývá dva případy nasazení robota jako společníka člověku. Film byl pro mě částečně děsivý, ne proto, že bych se bál vzpoury strojů, ale proto, že úvaha o člověku jako vlastně o svého druhu také stroje je s mým světonázorem neslučitelná. Samozřejmě jedná se ještě o fázi vývoje AI, kdy je vcelku jednoduché rozeznat, že se jedná o robota tedy scénář ‘ala’ Blade Runnera se prozatím nekoná, každopádně vidím v robotech potenciál v určitých pracovních oblastech, ale jako životní partnery ne. Uvědomuji si však, že problematika izolovanosti a samoty je komplexní, a spousta osamělých lidí by uvítala mít alespoň nějakého společníka, i za cenu, že bude umělý, než vůbec nikoho.

Change the Subject (oficiální stránky filmu)

Jak zde už psali ostatní, ve filmu mi znatelně chybí druhá strana konfliktu, tedy zástupci Kongresové knihovny. To není výtka k samotným tvůrcům, kteří se asi pokusili druhou stranu oslovit pro film. To že druhá strana odmítla poskytnout rozhovor, a tedy argumentovat ve snímku proti změně hesla, podstatně uškodilo celistvosti dokumentu. Film se tak stává spíše monologem než dialogem, kterým by dokument, který se snaží o objektivnost, především měl oplývat. Takhle se jedná o agitku za práva minority, kdy si úplně nejsem jistý, jestli se nejedná až o příliš politicky korektní hnutí za zlepšení života všech. Jaksi utopická představa. Na druhou stranu, film hezky poukazuje na sílu psaného slova, to už věděl Honoré de Balzac ve Ztracených iluzích poukazuje na vliv žurnalismu na společenské dění, takže slova předchází činům, a i když nepřímo, jejich síla se demonstruje v následujících činech. Nejedná se tedy rozhodně o slovíčkaření, které postrádá smysl, ale o důležitou věc. Předmětová hesla nejsou výjimkou, pokud se bavíme o moci slova. Ale prostě slyšet argumentaci proti by mi umožnilo si lépe uvědomit na kterou stranu bych se přiklonil. Z filmu mám rozpolcený dojem a vlastně úplně nevím, co si z toho odnést.

Zázračné dítě internetu (CSFD)

Celý snímek jsem nemohl přestat myslet na tvorbu Franze Kafky. Aaronův osud mi přišel kafkoidní. Aaronův osud byl bojem jedince proti leviatanovy. Jakoby soudní systém byl obrovskou velrybou a Aaron spolknutým Jonášem či Jobem, jež se musí kát, i přesto, že nic neprovedl. O tomto procesu jsem věděl již dříve, než jsem si film pustil, přesto mě v něm překvapilo spoustu jiných věcí (např. Aaronova “wikipedie” před Wikipedií). Někde jsem kdysi četl, že před vizionáři se člověk musí mít na pozoru. Aaron byl snílek, jenže zároveň spoustu věcí dokázal realizovat. Proto myslím, že obávat se vizionářů není asi ten správný postoj, nakonec, jak řekl Aaron sám, Internet je špatný i dobrý, a my se musíme rozhodnout, na kterou stranu se přikloníme. Stejně tak jsou vizionáři, kteří svět svými vizemi chtějí změnit, a někdy k lepšímu jindy k horšímu, a je na nás jejich vize zamítnout či podpořit. Myslím, že Aaron patřil k těm dobrým vizionářům.