Recenzované vydání:
SCHOPENHAUER, Arthur a SACHER, Petr, ed. O spisovatelství a stylu. Překlad Věra Koubová. 1. vyd. Praha: Hynek, 1994. 70 s. Punkt; sv. 1. ISBN 80-85906-00-7.
SCHOPENHAUER, Arthur. Metafysika lásky a hudby: o geniovi. Překlad Vítězslav Tichý. Vyd. 1. Praha: Bohuslav Hendrich, 1944. 116 s. Bibliotéka Henriada; č. 341-348ab.
Dnes bych rád pozval nad kratičkou reflexi dvou filosofických spisů německého autora Arthura Schopenhauera. Prvním z nich je Metafysika lásky, tedy první spisek výše zmíněné knihy Metafysika lásky a hudby. Druhým spiskem je pak Schopenhauerovo vyznání, toho co je literatura a kdo je spisovatel.
Začněme tedy Metafysikou lásky
Tento filosofický spisek jsem četl již podruhé s odstupem asi dvou let, a myslím, že tentokráte jsem již byl více schopen Schopenhauerovy myšlenky vstřebat. Především jeho ideu Vůle, potažmo Vůle k životu. Jedná se nejen a duchaplné čtení, které jako každé navýsost intelektuální dílo, má své obdivovatele i odpůrce, ale též je i stylisticky zvládnuté. Jak píše sám Schopenhauer ve své jiné knížce zaměřené na spisovatelství, o které bude řeč později, myšlenka má být vždy před stylem, protože styl bez myšlenky je tupé psavectví. Schopenhauer je autor s celkem originálním myšlením, jak to jen jde po Platónovi a Aristotelovi, a rozhodně doporučuji toto kratší esejistické dílko, i když někomu mohou autorovy názory leckde připadat zpátečnické. Pro mě se jedná o vytříbené dílo génia, s nímž ač plně souhlasit nemusíme, jeho oddanost filosofii a schopnost předkládat složité myšlenky jednoduše se prostě musí ocenit. Není moc filosofických spisů o lásce, ale pokud bych měl kromě této knihy ještě nějakou doporučit, pak je to modernější spis Frommův Umění milovat.
Ukázka:
“V manželství nezáleží na duchaplné zábavě, nýbrž na plození dětí, je to svazek srdcí, nikoliv hlav.”
Metafysika lásky, s. 43
A teď něco o psaní ve spisku O spisovatelství a stylu
Kvintesence moudrosti je zachycena v těchto kratičkých zamyšleních Schopenhauerových. S jeho pojmem vůle k životu, jsem se již měl možnost setkat v Metafyzice lásky. V tomto spisku jde především o literaturu, co je dobrá a co špatná literatury, že myšlenka by měla předcházet stylu, recenzenti by neměli být anonymní atd. Je toho hodně, o čem by se v souvislosti s touto sbírkou postřehů, dalo napsat. Myslím, že se jedná o čtivou formu filosofie, Schopenhauer píše srozumitelně a jasně, a podle mě se jedná o jedno z nejlepších filosofických děl o literatuře, které si můžete přečíst. Sám jsem zastánce jakéhosi “elitářství”, co se literatury týče, a kolikrát se dokážu naštvat nad zkaženým překladem či braky, které dnes a denně vychází, no radši je už nečtu. Radikálním liberálům, kteří popírají jakoukoli hierarchii, tedy i tu literární, knihu nedoporučuji, leda by chtěli nahlédnout do hlavy opozice, což by vzhledem k liberálním hodnotám měli udělat, ale nedělají. Tečka.
Ukázka:
“Když čteme, myslí za nás někdo jiný: my jen opakujeme jeho mentální proces. Je to, jako když se žák učí psát a obtahuje perem čáry, které učitel napsal tužkou. Proto jsme při čtení myšlenkové práce z větší části ušetřeni. Odtud ta citelná úleva, když se přestaneme zabývat vlastními myšlenkami a přecházíme ke čtení. Avšak během čtení je naše hlava pouze rejdištěm cizích myšlenek. A když ty konečně odtáhnou, co zbývá? Proto se stává, že člověk, který velmi mnoho a téměř celý den čte, a mezitím se zotavuje bezmyšlenkovitou zábavou, pozvolna ztrácí schopnost sám myslet – jako ten, kdo neustále jezdí na koni, se nakonec odnaučí chodit.”
O spisovatelství a stylu, s. 51
HODNOCENÍ 10/10
Metafyzika lásky na databazeknih.cz
Metafyzika lásky v českých knihovnách