Recenzované vydání: GOETHE, Johann Wolfgang von. Faust. Překlad Otokar Fischer. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. 290 s., [15] l. obr. příl. Klub čtenářů; sv. 39.
Co napsat o dílu, které bylo nesčetněkrát již analyzováno, probádáno, jež ovlivnilo literaturu na dalších 200 a více let, a jistě ji bude i v budoucnu ovlivňovat? Goethe byl všestranný génius, zabýval se např. teorií barev, politikou, stavebnictvím, geologií či botanikou. Nejznámější je však jako prozaik a hlavně básník nesmrtelného díla Faust. V recenzi se nebudu snažit dílo rozebírat, to je na diplomovou práci a ne na popularizační text, ale budu se vám snažit napsat několik důvodů, proč si myslím, že stojí za to Fausta přečíst.
Předtím bych však začal několika postřehy k recenzovanému vydání. Měl jsem možnost si přečíst vydání z roku 1955, které obsahuje pouze první, za to však populárnější, díl tragédie. Díl, který se hraje, zatímco díl druhý je spíše pro zasvěcence Goethovy. Toto vydání obsahuje nádherné ilustrace E. Delacroixe, jak můžete vidět níže. Ilustrace jsou opravdu povedené a sám Goethe si jich cenil. Jedinou výtku na tomto vydání vidím v doslovu Luise Fürnberga, které je dosti ideologicky zabarvené. Vychvalovat Rusy jako zachránce a Američany nařknout z podpory nacistických továren, mi přijde opravdu zjednodušující až příliš moc. A razantně odmítnout náboženský rozměř závěru Fausta, mi přijde též až příliš po přízni totalitním idejím komunismu.
Prvním důvodem, proč si Fausta přečíst, je překlad Otokara Fischera, který je prostě vynikající, je-li těžké překládat z jednoho jazyka do druhého prózu, pak se zdá být téměř nemožné, tak činit s poezií, a přesto ponechat původní aureolu díla. Myslím však, navzdory tomu, že německy neumím, že Fischerovi se to povedlo, především vzhledem k tomu, jak je někdy klasická literatura dnes znovu překládána, přesto, že máme takto geniální překlad z minulosti.
Dalším důvodem je zcela jistě to, že nepřečíst Fausta, je tak trochu být kulturním barbarem. Faust je dílo, které natolik ovlivnilo další umělce, že ho prostě nelze přehlížet. Na druhou stranu chápu, že opravdu se nedá přečíst všechna dobrá literatura, a tak někdo radši volí Danteho komedii, Shakespeara či Tosltého, a nelze ho pak plísnit, že nepřečetl Goetha.
Posledním a snad nejdůležitějším důvodem, zdá se mi být to, že Faust je pořád aktuální a možná aktuálnější než kdy dříve. To proto, že Goethe v postavě Fausta stvořil naprosto moderního člověka z jeho touhou po pokroku. A tak pohnutky Fausta spřáhnout se s Mefistofelem, nejsou snad nepochopitelné. Žijeme v době, a tím myslím minimálně posledních 200 let, kdy slovo pokrok zní nám lahodně. Faust však ukazuje, že na jednu stranu máme pokrok zcela určitě materiální povahy, civilizovaná část planety si snad nikdy nežila po materiální stránce lépe, avšak co zcela určitě pokrok nevidělo, je spirituální stránka naší osobnosti. Zde spíše vidět je úpadek. Světu vládne mamon, za jenž si lze koupit téměř vše. Sílu, mládí, poznání, jak Mefistofeles říká Faustovi:
“Šest hřebců mit-li dovedu,
jich síly zvát se mými mohou,
a pak se tryskem rozjedu,
jak měl bych čtyrmecítma nohou.”
s. 96-97
Avšak pokud neproběhne spirituální změna zůstáváme pořád tím, čím jsme:
“Jsi konec konců tím – čím jsi.
Z tisíce kudrn paruku si stáčej
či po kothurnech zvíci loket kráčej,
vždy přec zůstaneš, čím jsi.”
s. 96
Pokud byste si měli přečíst jedno dílo z německé literatury, pak by to měl být Goethův Faust. Boj Hospodina a Satana o lidskou duši snad nikdo lépe nepopsal než Goethe v této vskutku nesmrtelné básni.
HODNOCENÍ 10/10
