Recenzované vydání: DOMÍNGUEZ, Carlos María. Dům z papíru. Překlad Jan Machej. První vydání. Praha: Runa, 2016. 105 stran. ISBN 978-80-87792-18-6.
Tahle útlá knížka, novela současného argentinského spisovatele, nabízí mnohé, především by ji však neměli minout knihofilové. I když by název mohl vést k úvaze, že má kniha nějakou návaznost na populární španělskou telenovelu, vůbec tak to není. La casa de papel je novelou z níž srší láska ke knihám. Hlavní postavou a vypravěčem je profesor Cambridgeské univerzity, jenž se po smrti své kolegyně, Blumy, a poté, co mu přijde výtisk románu Josepha Conrada Hranice stínu, výtisk pokrytý kousky betonu a adresovaný Blumou nějakému Carlosovi, vydává zjistit, kdo je Carlos, proč je kniha pokrytá betonem a jaký vztah k těmto dvěma, knize a člověku, má Bluma.
Nutno podotknout, že kniha je oslavou a dramatem bibliofilů a bibliomanů. Domínguez zde načrtává skrze své postavy spoustu zajímavých postřehů ohledně čtení a sběratelství knih. A ukazuje, že věci, tedy knihy, mají svou magickou moc. Blumu na počátku děje přejede auto, poté, co si v knihkupectví v Soho koupila knihu s verši Emily Dickinsonové, a při jejichž čtení ji následně auto srazilo. Záhadný Carlos též je knihami posedlý. A nejinak je to s vypravěčem, jehož láska ke knihám, je také myslím spouštěčem následujícího dobrodružství.
Myslím, že se jedná o milostný dopis čtení, čtenářům a sběratelům knih. Touha prožívat více životů skrze literaturu, neomezovat se na náš jediný život, protože kdo čte žije víckrát, to je možným poselstvím knihy. A pak je tu taky závěr. Lidé, které milujeme, jsou vždy na předním místě.
HODNOCENÍ 8/10