V tomto příspěvku se budu snažit shrnout, co pro mě znamenalo a co mi dalo studium na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MUNI.

Všechny příspěvky ke všem předmětů lze nalézt pod kategorií I v indexu webu. V každém příspěvku je vždy přítomen nějaký výstup či zamyšlení nad absolvovaným předmětem.

V prvním semestru magisterského studia jsem zvolil tuto svou motivaci ke studiu:

Na KISKu jsem proto, že mě baví filosofie, knihovnictví i technologie. Schopnosti, které je možné během studia si osvojit, si myslím, že jsou důležité pro člověka, který se chce v dnešním “rychlém” a čím dál komplexnějším kyberprostoru vyznat. Reakcionářství nepovažuji za řešení, neboť myslím, že se rodíme svobodní a tedy odpovědní za naše činy. Odmítat používat současné vymoženosti je určitě možné, avšak za podmínky ne participace na dění okolo sebe, tedy jaksi tupého pozorování. Možná teprve tehdy se stáváme oněmi mechanickými součástmi systému. Tomu se chci vyhnout.

Podzim 2019, Aneb proč kisk

Dnes nemůžu souhlasit se vším, co jsem tehdy napsal. Především si myslím, že reakcionářství není vždy špatné. Konzervatismus je někdy zcela namístě. Nemyslím, že je neustále potřeba respektovat pokrok a neohlížet se dozadu. Ostatně dějiny novověké filosofie nám ukazují, že ne vždy novější myšlenka je bližší pravdě. KISK mě během studia naučil především číst, psát a mluvit, a tak se lépe orientovat ve světě a jeho smyslu. I když tyto schopnostmi zní banálně a na první pohled jsou spíše součástí základní školy, pravda je složitější.

Čím myslím to, že mě KISK naučil číst? Předně jsem se naučil velmi dobře pasivní angličtinu, a jsem schopen v současnosti vstřebávat informace i ze zahraničních zdrojů, alespoň v tomhle měl částečně Wittgenstein pravdu, že hranice mého jazyka jsou hranicemi mého světa. Se čtením mohu tedy identifikovat i vyhledávání zdrojů. Vím, kde hledat a kde ne. Vím, že se nemám spoléhat na každou webovou stránku, která se tváří jako odborný zdroj na vše. A vím, že ne každý výzkum je stejně validní a je třeba pečlivě číst metodologii. KISK nejen že mě naučil číst cizojazyčně, číst v různých zdrojích, ale nakonec mě naučil číst kriticky, což není nic jiného, než číst pečlivě a pokud možno text podrobovat logickému myšlení.

Čím myslím to, že mě KISK naučil psát? Myslím, že není samozřejmostí schopnost napsat souvislý delší text, který nepostrádá logické vývody, je tedy podepřen argumentací. Myslím, že jak u bakalářské, tak i magisterské práce jsem se naučil pilně pracovat na delším textovém projektu. Navíc mi silnou oporou byly i mnohé eseje, které jsem během studia psal, a které mě nakonec postupně připravovaly na mé konečné studijní dílo (magisterskou práci). Psaního na KISKu bylo mnoho, ale bylo to psaní svobodné, často jsem měl volnou ruku si vybrat, co chci psát, ale na druhou stranu můj výsledkem byl vždy podroben adekvátnímu hodnocení, a tak jsem se mohl postupně posouvat kupředu v mém literárním snažení.

Čím myslím to, že mě KISK naučil mluvit? Další na pohled banální schopnost, kterou se učíme již od dětství, ale kterou v dospělosti umí opravdu jen málokdo. Mluvení mi šlo vždy nejhůře, a ač jsem prošel na základní škole logopedií, myslím, že se učit mluvit jasně, srozumitelně a skutečně k věci budu ještě dlouho. KISK mi však dal spoustu příležitostí nejen vystoupit ze své introvertní zóny, ale též se i posunout v mluvené argumentaci (ostatně to předpokládá předchozí dva body, správně číst a psát, prvý bod k tomu, že máme argumentovat z něčeho, druhý, že nejlépe je si myšlenky prvně utřídit, a lepší způsob jak toho docílit než psaním asi neznám).

Když se tedy vrátím ke svému očekávání z podzimu 2019, musím konstatovat, že se mi z velké části podařilo naplnit. Prošel jsem nejen filosofickou průpravou, ale též se dotkl i mnohých knihovnických oblastí a technologií (SQL, MARC21/RDA, PowerBI, WordPress, …). Reakcionářství nepovažuji jen za negativní vliv, ale naopak je namístě kriticky sledovat dnešní dění. KISK mi v tomto připravil skutečně plodnou půdu, kde mohu sázet své znalosti a nechat je růst, přičemž mi KISK ukázal, že nikdy nejsme staří, abychom se sklonili k těm znalostním semínkám a poskytovali jim péči proto, aby mohly dále růst, a ač mě z toho mnohdy mohou bolet kolena, myslím, že to za to stojí.

Rád bych se teď pozastavil nad třemi vybranými předměty, které mi myslím velmi pomohly nejen v mém studiu, ale též v ujištění toho, co bych v budoucnu chtěl dělat. Možná netradičně vyberu jako tři zástupné předměty za celé studium předměty Béčkové, ale vede mě k tomu to, že právě Béčkové předměty šly často za to, co je společné všem studentům (Áčkové předměty), a byly to pro mě právě tyto vedlejší předměty, ve kterých jsem se nejvíce našel. Z Áčkových předmětů mě zaujaly nejvíce předměty informačně vědní (Organizace informací, Informační chování, Informační vědy) a literárně vědní (Literatura, kultura a humanitní vědy, Literatura, knihovní procesy a trh, Literatura a kulturní areál)

Jak jsem však již napsal, byly to tři předměty, které mě silně ovlivnily nejen pro psaní mé diplomové práce, ale také ujistily v tom, že chci v knihovnické či šířeji v kulturně-kreativní oblasti nadále působit, ať už to znamená práci v knihovně, knihkupectví, nakladatelství či vzdělávání aj. Vybral bych z každého předmětu vždy ten jeden moment, který považuji za klíčový pro mé další myšlení.

Začněme předmětem Literatura v kulturním kontextu: dodnes si pamatuji, jak nám docent Kudrnáč předložil Kunderovu esej o dědictví Cervantesově. Myslím, že to bylo tehdy, když jsme se nad touto esejí bavili, kdy mě došlo, že většinu toho, co o světě vím, vím z toho, co jsem přečetl, a že beletrie není pro mě odpočinkovým čtením, ale skutečnou duševní potřebou, která mě silně ovlivňuje v tom, jak vnímám svět kolem sebe. Od toho již jen kousek vedl k tomu, abych si ujasnil, že jsem estetický kognitivista, že literaturu považuji za něco hluboce důležitého pro můj život.

Dalším předmětem byl Pojem informace a informační vědy: zde bych mohl zmínit, že to byl právě tento předmět, kde jsem poprvé od doktora Stodoly slyšel o teorii možných světů, která se později stala zásadní pro mou práci diplomovou. V rámci tohoto kurzu jsem se také důkladně seznámil s filosofickým směrem kritického realismu a s definicí informace, se kterou silně sympatizuji. Doktor Stodola mi během daného semestr předal i pochopení různých metateorií, a já se konečně po třech letech (bakalářských) zorientoval v tom, kam se v rámci ontologického, epistemologického a nakonec etického uvažování mohu zařadit. Tento kurz mi předal systematické uvažování o předmětu našeho oboru, a já konečně pochopil proč jsem KISK šel studovat. Protože vědět co studuji, vyžadovalo vědět, co je informací.

Posledním zamyšlením bych se vrátil ke kurzu doktorky Mazáčové a to Literatuře pro děti a mládež: tento předmět byl pro mě nejen studnicí bohatou na přemýšlení, ale též jsem se ujistil v tom, že literární fikce může a měla by sloužit ke vzdělávání, a ideálně by se mělo začít se čtením v dětství. To ale nemá za účel udělat s literatury instrumentální nástroj, nýbrž naopak naučit se milovat čtení pro ně samé, a já moc dobře vím, že i já sám jsem se naučil číst tak, že jsem četl co jsem sám chtěl. Když tedy píšu o vzdělávací roli literatury nemá se jednat o nějaké násilné donucení ke čtení, ale k vytvoření zdravých návyků být schopen si sednout ke knize, uklidnit se na chvíli a soustředit se v odstupu od sebe samého na to, co je mi předkládáno, nikoliv přestat myslet, ale naopak začít v estetické distanci myslet. Myslet skrze fikční světy o našem aktuálním světě. Tento předmět mi ukázal i skrze psaní esejí (Ezop a jeho bajky, Amis a jeho neoprávněné kritika dětské literatury), že je to právě oblast knihovnictví a literatury, ve které chci nadále působit.

Jak je patrné z předchozích řádků, asi bych se nejlépe zařadil do profilace Knihovnictví a literatura v kulturním kontextu, i když jsem mnohé povinné předměty pro tuto profilaci nesplnil. Sám se považuji napůl za informačního vědce a napůl za vědce literárního (jsem si vědom toho, že za vědce bych se ještě prohlašovat úplně neměl, k tomu mi chybí pár let a publikací, ale nevím, jak jinak to napsat), což bych jinak též mohl označit snad za interdisciplinaritu, která se, myslím, projevila v mé diplomové práci.

Kam dále? V současné době jsem v procesu hledání zaměstnání, prozatím mě lze zastihnout v knihovně Na Křižovatce. Doktorské studium do budoucna zvažuji, momentálně se však chci soustředit na nalezení zaměstnaní a časem uvidím. Každopádně nerad bych nechal výsledky své diplomové práce pouze v šuplíku, a pokud bych se měl snažit o doktorát, velmi reálně zvažuji navázání na svou magisterskou práci.